To co bych velmi rád dělal skvěle a o co se neustále snažím a v čem se snažím stále a stále zdokonalovat je vyprávění příběhů. Příběhy můžeme napsat, natočit v podobě filmu, ale můžeme je také zachytit obrazem statickým a to je přesně to co já mám nejraději. Začínal jsem jako čistě reportážní fotograf koncertů a festivalů s postupným přesahem k nejrůznějším společenským akcím a událostem. Prostě klasika reportér. Po pár letech jsem začal experimentovat s portrétní fotografií a ten reportérskej pohled na věc mi už tak nějak zůstal a hlavně se moje “reportérština” projevuje na zachycování svatebních dnů, tam se cítím prostě jako ryba ve vodě. Pracuji stylem reportéra, tedy téměř vůbec nic nearanžuji, vaše hosty nijak nediriguji, jak to dělají někteří mí kolegové, ale hlavně se snažím zaznamenávat vše co se kolem mne děje. Jednou mi jedna z nevěst řekla něco co si budu pamatovat navždy a co si myslím naprosto dokonale vystihuje můj styl práce. Řekla, že jsem byl všude a nikde. Ano, takto se přesně snažím pracovat, být všude a zároveň do ničeho pokud možno nezasahovat a chovat se nenápadně, aby mne hosté příliš nevnímali. A když už to udělám, že do děje zasáhnu, je to opravdu jen malinko a jen když je to v zájmu výsledku opravdu nutné.

Pokud fotím zamilované páry, je mojí filosofií podobně jako u snímků na svatbách udržet na place co největší pohodu a když se mi daří pár během focení i rozesmát, dosahuji většinou těch nejkrásnějších výsledků. Proto dávám párům občas trochu legrační úkoly, které oni plní a přirozeně se u toho smějí, tím vznikají nezapomenutelné momentky.

Když pracuji na objednaných portrétech nebo i občas formou TFP na svých vlastních projektech, pracuji opět stylem, kdy se snažím portrétovanou či portrétovaného mít spíše v přirozených pozicích, šíleně zkroucené modelky mi nic neříkají 🙂 Ideální výsledek je pro mne takový, že při pohledu na výsledný obraz má divák pocit, že jde o záběr z nějakého filmu. Proto také velmi rád využívám póz (nemám moc rád toto slovo, ale lepší mne zrovna nenapadá), kde se portrétovaný nekouká do objektivu (ve filmu do kamery), což ve výsledku působí právě velmi příběhově, ale přímé pohledy jsou pro změnu někdy tou úplně nejlepší možností jak vyjádřit ten pocit, že člověk na obraze jakoby promlouvá k divákovi a chce mu třeba něco naznačit nebo sdělit.

Další z mých oblíbených vizuálních vyprávění jsou šťastné rodinky s dětmi všech věkových kategorií. Zde je můj styl práce popsatelný velmi jednoduše. Nejkrásnější jsou snímky, které se co nejvíc přibližují reálnému zachycení života rodinky, ale pózování všech společně s pohledy do objektivu je samozřejmě také nezbytnou nutností, protože to je přesně to co klienti často očekávají. Každopádně co propojuje všechny mé přístupy je pokud možno co největší nenucenost a přirozenost.  Z rodinných snímků by měla čišet hlavně radost, hravost a láska.

Miluji zaznamenávání dlouhých a krásných svatebních dnů od samotného rána až do pokročilé noci a mou snahou je stvořit obrazový příběh, který by skvěle vystihl průběh a podstatu vašeho svatebního dne a to tak, že i po letech si ho budete chtít znovu při prohlížení fotografií vnitřně prožít.

Během let jsem si postupně vyvinul svůj vlastní vyjadřovací styl, svoje barvy a čistě svůj styl pohledu na příběhy, které svým fotoaparátem vyprávím a nebo převypravuji.